300 metrů do konce cesty

10. února 2017 v 20:43 | Anyffe |  Téma týdne
Navigace hlásí:
zbývá 300 metrů do konce cesty.
Jenže my před sebou závoru vidíme,
a tak do cíle pěšky musíme.

Bude to jen chvilinka,
vždyť je to cesta kratinká.
Neber si na nohy lodičky,
radši popadni dvě stoličky.

Za chvíli ráda si sedneš,
ze země mušli zvedneš.
Co jiného dělat na pláži,
když volejbal tě uráží.

Já vím, ty radši plavat bys chtěla,
tam, kde rybky bys uviděla.
Jenže teď s českým rybníkem musíš si vystačit,
v kalných vodách skotačit.

K moři pojedeme zase příště,
tam, kde nemají volejbalové hřiště.
Až na konec cesty dojedeme,
třeba celý svět tak objedeme.
 

Iluze co přiměje nás věřit

5. února 2017 v 13:09 | Anyffe |  Téma týdne
Lidé se usmívají,
a přitom uvnitř pláčou.
Okolí své nevnímají,
třeba nemluví ani s tátou.

Přitom zdá se na facebooku,
že žijí život perfektní.
Nepřiberou ani gram tuku,
a nepotřebují plán náhradní.

Je to však jen iluze,
co retušuje problémy.
Photoshop na zásluze,
mocný bůh to na zemi.

Iluze co přiměje nás věřit,
že mocní nejsme dost.
Jen nestyďte se svěřit,
a fotky foťte pro radost.

Jeden chybný krok a jsi na dně propasti

27. ledna 2017 v 23:04 | Anyffe |  Téma týdne
Jen jeden chybný krok,
a jsi na dně propasti.
Ještě nejsi na konci,
tak nepoddávej se radosti.


Provazochodec přeci ví,
že na rovnováze záleží.
Tak nesnaž se přejít po laně
se zbytečnou zátěží.


Na druhém konci
leží úspěch tvůj.
Krůček po krůčku
k němu postupuj.


Lepší jistě a pomalu,
dělat kroky krátké spíš.
Tak každičký den,
cíli svému jsi o trochu blíž.


Kdyby další krok uspěchaný byl,
spadl bys do propasti,
začínat musel od znovu.
A hlavně - neúspěch do paměti by se vryl.


Neplatí to jen o chůzi po laně,
ať jakýkoli sen máš,
vepsat ho můžeš do dlaně,
ať pamatuje se ti snáz.


Tak dávej pozor na kroky,
sic malé - přeci jsou.
Neměj tak velké nároky,
za snem tvým přeci jdou.
 


Příběhy beze slov

26. ledna 2017 v 1:49 | Anyffe |  Ze života
Nejsem moc dobrý vypravěč,
aspoň co příběhů se týče.
Lépe mi to jde se slovy,
co popisují chtíče.


Nebo taky smutky a radosti,
pocity všední i nevšední.
Příběhy plné bolesti,
těsně než se rozední.


Vyprávím příběh beze slov,
fotku ti ukážu, to je moje.
Uvidíš na ní plno vdov,
co pohřbily příběhy svoje.


Já ale vyprávět bych chtěla,
jeden příběh životní.
Jen slova nejdou mi přes ústa,
to odpoledne sobotní.


Možná když zkusím to v pondělí,
někdo z vás o inspiraci se podělí.

Vlak života

20. března 2013 v 15:20 | Anyffe |  Dotkni se hvězd

Z 19. 3. 2013


Stojím na nádraží,
sleduju všechny ty vlaky,
které se přede mnou míhají.
Nerozhodná.
Nevím, kam bych chtěla jet,
ani co tam dělat.
Jen cítím potřebu
do jednoho z těch vlaků nasednout.


Zdržují mě však pochybnosti.
Co když se rozhodnu špatně?
Co když dojedu na místo,
které mě vyděsí?
Co když budu chtít zpět?
Co když...


Už bude pozdě,
už budu stát na jiném nástupišti,
čekat na jiný vlak.
A tak to půjde pořád dál a dál,
vstříc budoucnosti,
vstříc novým zážitkům,
vstříc novým svům.


Budou mě tížit myšlenky
na všechny ty vlaky,
do kterých jsem nenasedla,
všechna ta místa,
která jsem neviděla,
všechny ty zážitky,
které jsem neprožila.

Budou mě tížit myšlenky
na můj alternativní svět,
zatímco vlak mého života
odjede z nástupiště číslo pět.