Únor 2009

Lipovka

27. února 2009 v 19:21 | Anyffe |  Myšlenky
Wow. Lipovka.
Na jednu stranu já se tam strašně těším.
Jenže to beru pořád jako "mamky kancl".
A nedovedu si představit, že tam budu chodit norm ze školy a tak...
Je to strašnej nezvyk.
Doma. Pro mě je doma tady,
v mym malym pokojíčku, kde sem prožila celý svý dětství.
Vlastně skoro úplně doslova. Je to 15 let.
/cca, bylo mi už pár měsíců když sme začli bydlet tu/
Nu a vlastně hlavně ani nevím jak to bude.
S ním se o tom nikdo nebavil.
On tam ani nebyl.
Jeho to moc nezajímá.
Bude tam ještě?
Nevím, a ani snad nechci.
Bojím se odpovědi.
A bojím se taky důsledků.
HLAVNĚ těch důsledků.
...
A na tu oslavu se taky nehorázně těšim.
Bude to něco uple jiného, než byl původní plán.
Nepřijde většina původních lidí.
A budou tam zase jiní.


...
poznámka autora: tenhle týden bude drsnej... albrechtice, oslava a mejdan; možná koncík... hmm, zajímavé prázdniny :D

Fairytale story: díl 2. Našel se Hurvínek

25. února 2009 v 20:55 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
Takže už se nám našel Hurvínek do našeho "příběhu", ktarý jsem pojmenovala - nepříliš originálně - Fairyfale story. Uvědomuji si, že úplně původní záměr byl trochu jiný, takže začátek není tak jak by se hodilo stejně jako uzpůsobení hovoru. Nu snad to někdo pochopí. Kdyby měl eventuelně někdo zájem, napište do komentářů/ICQ v menu.

JÁ:
A nechceš být teda hurvínek? :-D
HURVÍNEK:
okok
brej napad
JÁ:
tak cauky hurvinku
HURVÍNEK:
:-D
JÁ:
technicka otazka... vis kdo sem ja?
HURVÍNEK:
manicka??
JÁ:
nee manicka je prece kluk
HURVÍNEK:
ajoooo
:-D
*FUN*

Fairytale story: díl 1. - Hledá se Hurvínek do seznamky

24. února 2009 v 22:48 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
Já sem trdlo. ... prečo? ... protože se furt ptám ... krásnej důvod. Tak se ptám já :D :


JÁ:

jak se jmenuje tva nej kamoska?
ONA:
oki
JÁ:
zajimave jmeno
ONA:
misa
JÁ:
nebo je to prezdivka?
ONA:
ne
terka
JÁ:
mas neco ruzovyho na sobe?
ONA:
ne
JÁ:
znas se osobne s hurvinkem?
ONA:
bouzel ne..
JÁ:
a chtela bys?
ONA:
celkem.. jo..

Taška po návštěve centropenu

24. února 2009 v 21:50 | Anyffe |  Grafika
Nu tak sem se konečně dohrabala k tomu překreslit to na tu tašku, která drží pohromadě už jen díky spínacím špendlům, takže by bylo celkem jedno, kdyby se nepovedlo :D.
Nepřišla jsem sice na to jak udělat centropenem ty koule "plasticky" aby nevypadaly blbě, ale jinak se mi to docela líbí.
Celkově mi to přijde trochu ošizený o to stínování jako obrázek, ale na tašku myslim OK.
Vystinovaně sem to měla na lavici ve škole, ale poněkud jsem to nestihla vycvaknout dřív než se to smazalo, takže mám jen co sem si kreslila v real velikosti na papír jako předlohu. Přece jenom tužka se líp gumuje než centropen :D
Teď mě tak napadá, že to vypadá trochu jako oheň. Nevím proč. Asi mi to připomíná plameny. Jen co ty koukle tam...? Že by polena? :D

For You

20. února 2009 v 18:02 | Anyffe |  Ze života

Asi nemá cenu se zabývat nějakými úvodními větami pro potencionální čtenáře, protože tenhle článek patří vlastně jen jedné osobě. A já to nejsem. Vím, že si to přečteš, ať už ti o tom řeknu nebo ne.
Když Mai přišla s tím, že spojí své narozeniny s tvými, říkala jsem si, že to asi bude chtít dárek. Hned mě nenapadlo co, ale pak jsem si vzpomněla na to co jsi řekl o tom, jak píšu (a jak mi tim zvedáš sebevědomí :D) a řekla jsem si, že něco zkusím napsat. Teď sice už píšu, ale ještě ani sama nevím, co z toho vyleze, takže menší překvápko.
K těm tvým dvanáctým narozeninám bych ti asi měla říct tu ohranou větu "Všechno nejlepší k narozeninám.", ale já musím mít něco extra a takovéhle věty jdou mimo mě. Když je ti těch dvanáct, tak bych ti možná mohla popřát nějakou tu holku, jak už se to tak k těm dvanáctinám dělá, ale to už je taky ohraný. /ber tu dvanáctku trochu s rezervou :D/ Takže...

Přečetl jsi rok mého života.
Rok života zaznamenaný řadou písmenek, která sama o sobě nedávají smysl,
ale spojena ve slova a věty jsou z nich všechny důležité okamžiky tohoto roku.
Možná se to nedá pochopit, když nevíš o čem mluvím, já to naplno neřeknu. Nikdy.
Ale i tak víš skoro všechno z toho co si myslím, víš co je důležité a co ne, víš které chvilky byly světlejší a které ty tmavší.
A co vím já? Nic, skoro nic.
Asi mi to ani nevadí, vždyť nevím zhola nic o všech těch, kteří tohle čtou.
Otvírám tím svůj život třeba i milionu zvědavých očí, ale s vědomím, že 99 % z nich nikdy osobně nepotkám.
Tebe ale ano. Tebe budu potkávat pět dní v týdnu ještě dalších pár let.
A to s vědomím, že jsi četl všechno co jsem kdy napsala a asi si tím i dosti pokřivil obraz o mě.
Je to zvláštní pocit potkávat takového člověka. Člověka, který ví všechno.
Jednou sem ti dala odkaz sem, tak s tím už asi musím počítat. Jenom doufám, že těchhle znalostí nikdy nijak nevyužiješ a...

...co to vlastně píšu? Nemělo to být něco místo dárku k narozeninám? Nu, mělo. Asi se to trochu nepovedlo /ano, přesně tak. Mám ráda ODKLÁNĚNÍ SE od tématu :)/, ale to už je teď jedno. Snaha byla, tak doufám že to oceníš.
Sice jsem řekla, že to jde mimo mě, ale stejně si to nakonec neodpustím. Takže Všechno Nejlepší k narozeninám. S osmačtyřicetihodinovym předstihem.

Jako diamant

14. února 2009 v 18:42 | Anyffe |  Dotkni se hvězd

Sleduji ten barevný kousek skla.
Je tak dokonalý pro obyčejnou hodinu chemie.
V jeho rudých ploškách se odráží všechna světla z okolní místnosti.
Mohl by viset na krku nějaké dámy,
zasazen do tepaných obrouček jako do zlaté klícky pro pravý diamant.
Není v tom přeci skoro žádný rozdíl, sklo nebo diamant.
Na jednu stranu dva úplné opaky, jeden zcela všední a druhý jako symbol luxusu.
A přitom oba stejně nádherné a dechberoucí.

Na shledanou

7. února 2009 v 19:18 | Anyffe |  Ze života


Loučíme se s osobou, která milovala život a uměla se za něj bít.

Další slova byla by již prázdná, a tudíž zbytečná.

Nezemřela. Jen spí.
A pokud se jí zdá sen, Je krásný.
Sen o její rodině, přátelích...

__________

Ta síň je tak depresivní, že se tam ani brečet nedá.
Ale když vyjdete ven, všechno to na vás dolehne.

Je tak zvláštní říkat Na shledanou

Ti, co ovlivňují životy

6. února 2009 v 23:30 | Anyffe |  Myšlenky
Je dost lidí, kteří by řekli že jejich rodiče, prarodiče, sourozenci.
Ale ne, já projíždím celou RSS čtečku a říkám si, co od těch lidí mám.

Plotice. Velký sousto hned na začátek. Ta asi nejvíc. Hlavně když byla ještě na blogu, to šlo i o recenze, grafiku a tak. Teď je to spíš o životě. Ona napíše článek o RSS. Do té doby mě nikdy nenapadlo to začít používat. Teď na mě kouká řádka oranžovejch ikonek.
Ona napíše článek o facebooku. Do té doby mě nikdy nenapadlo si tam založit profil. Teď tam jsem celkem často. /...vlastně jsem ještě neodpověděla Mickovi.../
To ona mi ukázalo hodně webovek. To podle ní poznám dobrej blog, kde má cenu se začíst. Má tam komentář.A má názory, má vkus vzhledem ke knihám. Má poněkud netradiční zálibu v divadlech a psaní nadpisů v latině. Originalita & charisma v jedné osobě...

Brabikate: Od patnácti se její příběh docela zamotal, ačkoli jí nečtu tak dlouho, mám o tom jisté tuchy a někoho mi to připomíná :). Názor na blog.cz mě dostal úplně. Nedokážu si představit, kdo by to napsal líp. Žádná tuctová ovce. Otvírá lidem oči, někteří jí to dokonce přiznají i 'do očí' dá-li se to tak říct. Obdiv.

Chiquitka: deníček, pár vtipnejch glos a tečka. Ani nevím proč to čtu. Asi už by mi chyběla... jako ty další dále zmíněné... UPDATE 4.3.09: už jsem na to přišla. Tahle holka umí překvapit /v dobrym slova smyslu/, viž aktuální design

Marhel, Krutomluv: vždycky jsem se u článků nasmála, ale už pro mě ztrácí smysl. Stejně jako všichni ostatní postupně odcházejí. Jako třeba Rainy /wow, ona začala psát anglicky/, Infinity... žijou ještě vůbec? Co ten američan? Co to dítě? Znám životy tolika cizích lidí a ani nevím jak vypadají. Totální paradox.

Úplně ještě nad Ploticí bývala Nefertiti, která už ale není... bohužel. Lidi dělají rozhodnutí, a tohle podle mě nebylo jedno z těch šťastnějších. ...A všichni ti další lidi, kterýchžto stránky čtu... ale to je jeden postřeh tady, další tam a vlastně je ani neznám...

Ale přesto mě všichni zmínění ovlivňují...

Svého času to bývali lidé typu Andyn, ale to už je historie a ta sem nepatří.

A časem přibydou další... někteří naopak odejdou... lidé přicházejí a odcházejí...

Dotyk

4. února 2009 v 18:35 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
Je to už týden. Už týden, co jsem ho vlastně ani neviděla.
Přesto pořád cítím jeho dotyk na své kůži.
Každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu
si uvědomuji ten chladný, podmanivý dotyk,
který jakoby ke mě neodmyslitelně patřil už napořád.
...

---
original 3.1.2009 15:21

Zpěv draků

4. února 2009 v 18:33 | Anyffe |  Čtu, sleduju, poslouchám
Zpěv draků
Michaela Čermáková, Tomáš Šmejkal
1. vydání 2007, Vašut

Anotace:
Hrdinou knihy je třináctiletý Darion, tajemstvím obklopený chlapec se znepokojivě žlutýma očima. Kde žil do chvíle, kdy se objevil na Drumelově farmě? Kdo byli jeho rodiče? A proč si z prvních šesti let svého života nic nepamatuje? Dariona pronásledují podivné sny, navíc zjistí, že rozumí řeči draků. Brzy pochopí, že nechce trávit další roky života jako pasáček koz. Co ho čeká v královském městě Drakohyru a zda se mu podaří stát levianem a létat na drakovi, to se dočtete v knize Zpěv draků.


Děj:
Darion je 13-ti letý chlapec, který si nepamatuje nic ze svého dětství. Žije na Drumelově farmě, ale po setkání s levianem Dallaranem a jeho dračicí Bellanou se rozhodne stát se také levianem.
Nastoupí tedy do levianské školy a spolu s ostatními dětmi čeká na vylíhnutí Bellaniných dráčat. Žádné si ho ale nevybere a jemu se poté podaří navázat spojení se solitérkou Lantarou.
Zahájí spolu výcvik a ještě než projdou obřadem ohně, přijme Dariona za syna samotný král Dragon.
Z území Serpenů, kouzelníků obývajících druhou polovinu Adurinu, přijde do Drakohyru Se-pio, kouzelník na útěku, a naučí Dariona používat Zemní magii. S její pomocí se Darionovi podaří zneškodnit kouzelníky uvězněné v hoře Drúg.
Se-pio také poví Darionovi, že je synem Serxese, následníka trůnu Hadí říše, a Daxinie, unesené neteře Dragona.
Když potom Darion zabije s pomocí svých přátel panovníka Hadí říše, jeví se jako ideální budoucí vládce celého Adurinu…

Názor:
Klasická knížka svého žánru, kde se z obyčejného človíčka stane ten důležitý. Žádný výjimečný nápad ale velmi hezky napsáno. Mojí oblíbenkyní se stala malá modrá /Lantara/.



Ukázka:
Darion se rozběhl chodbou a ve spáncích mu do rytmu kroků bušila krev zpěněná radostným vzrušením. Takový příval emocí už dlouho nezažil, a najednou mu bylo jasné, že po celou dobu, kdy odmítal jednoho dráčka za druhým, čekal právě na tuhle chvíli, na okamžik, kdy se znovu potká s modrou kráskou. Vyběhl z chodby a opřel se o skalní stěnu. Zaklonil hlavu, zavřel oči a otevřel svoji mysl. Byl připraven celou svojí duší na napojení, trpělivě čekal, až pocítí přítomnost dračí vůle a zároveň vysílal k nebi svoji touhu.
Stál tam a usmíval se, když se v jeho vědomí ozvalo mazlivé:"Jsem Lantara, a krmit mě nemusíš. Zvládnu to sama."
Darion se díval, jak modrá dračice elegantním obloukem slétá z oblohy. Polední slunce rozzářilo její šupiny tak, že vypadala jako ledový plamen, který vyšlehl ze slunečního kotouče a teď hoří před vchodem do jeskyně.

Linky:
Recenze [link]
Koupit knížku [link]
Něco o autorech, vzniku [link]

---
original 3.11.2008 16:27

Elizabeth's World

4. února 2009 v 18:23 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
Ticho. Slyšíte to ticho, ve kterém se ozývají pouze typické zvuky letního koupaliště? Smích malých, rozjařených děcek, pokřiky těch starších, o něco tišší hovory maminek na mateřské. A uprostřed toho všeho nejtišší osoba celého koupaliště. Elizabeth. Jako vždy ležící na své dece, myšlenkami ve svém vlastním, fantastickém světě.
Nevnímala nic z toho, co se děje kolem ní. Žádný radostný křik skotačících dětí, ale válečný pokřik bojovníků, zvučné rány mečů narážejících vzájemně do sebe a nad tím vším ona, sedící na hřbetě své bílé klisny.
Ano, přesně taková chtěla Elizabeth být. Žádná bezvýznamná osůbka, ale ta, která má slovo. Ta, která si získala respekt celé země. Ta, v jejíž moci je změnit svět.

---
original 10.7.2008 13:10