Květen 2009

Plastika - obličej jménem Matějka

27. května 2009 v 13:54 | Anyffe |  Grafika
Tak jsem se konečně po týdnu dokopala napsat o mé nové, teď už vlastně týden staré, plastice.
Na výtvarce jsme měli vymodelovat z hlíny buďto celou postavu hudebníka, nebo jen hlavu ve velkém. U mě to vyhrála ta hlava. To jsme totiž už jednou dělali cca před 5 lety, tak jsem chtěla vidět ten rozdíl. Navíc jsem se rozhodla si to potom dát do pokoje, že by se k sobě ty dvě hodily :D Pokud se mi to teda povede.


A jak to celé vznikalo? Nejdřív jsem měla pocit, že je na mě ta hlína nějaká naštvaná. Vůbec jsme nebyly kamarádky, pořád se mi to drolilo. A to to byla úplně nová hlína. Když jsem se ale rozhodla, že kašlu na hlavu /myslím jakoby tu zadní část, lebku, tam kde by teoreticky byl mozek/ a pustila jsem se do obličeje, začlo to jít lépe.
Do téhle chvíle bylo v dílně totální ticho, ale pak jsme začaly vymýšlet jména. "Víš už jak se bude jmenovat?" ptá se mě M. "Ne, ještě ani nevím, jestli to bude holka nebo kluk. Takže jak se to povede." tak nějak probíhala diskuze. A když jsem potom měla důlky na oči, lícní kosti a nos, tak mě najednou napadlo, že to je úplně celej Matěj. Tak to říkám nahlas a jedinou jasnou odpovědí mi je: "Že jo?" Takže jsem měla Matěje.
Jenže při tvorbě spodní části obličeje to začalo vypadat spíš jako holka, a navíc jsem měla v hlavě celkem jasnou představu o dlouhých vlasech /který jsem nakonec ale stejně nedokázala udělat :D/. A tak vznikla Matějka.
Po pěti hodinách práce to vypadalo jako holohlavý človíček a už to bylo celkem realistické. Jen už jsem neměla sílu na ty vlasy. Ty jsem potom dodělávala ještě asi hodinu a půl druhý den.
Celkově jsem s prací spokojena, Matějův nos to má pořád, jinak jsem to ale korunovala nakonec na slečnu.
Co se toho obličeje týče, myslím hlavně oči a pusu, rozhodla jsem se je udělat tak trochu nedetailně. Nakonec ty byl asi nejlepší způsob, protože dělat detaině obličej by už vážně bylo k zbláznění.
Jen nám bylo řečeno, že si plastiky nemůžeme vzít domů, že zůstanou v ZUŠ na výzdobu školy. Všechny jsme začaly protestovat, tak nám tedy bylo svoleno, že 'tak teda příští rok'. Což je docela vyděračství, jelikož kdo příští rok na VV chodit nebude, nic nedostane. Ale to mi snad nehrozí...

A co na to říkáte vy? Myyslíte že se povedla? Jak byste ji ještě vylepšili? Vím, že ta fotka nemá zrovna nejlepší úhel pohledu, ale je to jediná, která není rozmazaná a zároveň je na ní vidět aspoň trochu ta pusa. Tak snad aspoň orientačně...

Abstraktní sdělení

14. května 2009 v 15:49 | Anyffe |  Ze života

Blooming dream • klik pro zvětšení


Dívám se do očí člověku,
kterému jsem věřila.
Jenže jsem to řekla nahlas.
A to byla ta chyba.
Odtáhl se ode mne,
přestal se mnou diskutovat.
Jen ty jeho pohledy.
Co si mám myslet?
Něco tím chce říct.
Ale ne slovy.
Pouze abstraktně,
myšlenkou, pohledem.

Líbí se mi můj život v ČR?

7. května 2009 v 20:51 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
klik pro větší náhled

Tak jsem vyhazovala /a trhala :D/ všechny starý testy a písemky co jsem našla mezi učením. Popadla mě totiž jakási 'uklízecí' nálada. A tak jsem objevila nějaký starý slohy a tak, prostě co jsem psala. Už si to ani nepamatuju, jen jak to čtu, tak si to zpětně vybavuju. Takže se tu teď objeví asi pár mých slohů neslohů.
Ten první byl na téma 'Jsem/nejsem spokojený/á s životem v ČR'
_____

Ptáte se, jak se mi líbí žít v České Republice? Ani nevím. Nikdy jsem nežila v Anglii, Iráku ani nikde jinde. Nikdy jsem nežila tak, že by hlídali každý můj krok, řekněme jako třeba slečna au pair /ani nevím, jak se to vlastně píše :D takže omluva/ v té Anglii. Ani mi nikdo nevtloukal do hlavy, že ženy jsou něco míň než muži, právě jako v Iráku.
Za svých patnáct let jsem ale byla dostkrát v zahraničí, abych aspoň trochu nahlédla do poměrů jinde. A s výsledkem jsem celkem spokojena. Když si představím, jak je teď venku, nechce se mi tam. Na druhou stranu musím přiznat, že žít na Floridském pobřeží za cenu, kdy bych byla obklopena samými hotely a turisty, se mi také nechce. Takže ano, jsem spokojená s tím, že žiju v České Republice. Nevím, nejsem schopna to objektivně posoudit, samozřejmě trochu nadržuju ČR. Přeci jen doma je doma.

Aktuální komentář: vůbec nechápu, na co jsem myslela v tu chvíli, kdy jsem to psala. Je to strašná blbost, tohle si vlastně ani nemyslím. Normálně bych o tom asi napsala něco solidního ale... prostě mám takovou smůlu. Nedokážu psát v momentě, kdy si na to vzpomene někdo jiný /konkrétně češtinářka/ a navíc to, co chce ona. Jsem zvyklá psát spontánně a to holt o hodinách slohu většinou nejde. Málokdy mám zrovna náladu něco psát, a podle toho to taky dopadá. Ale občas... Oficiálně píšu o dešti, prakticky myslím na někoho... to jsou pak ty slohy 'multifunkční' :D
Pro někoho možná jen pár písmen, pro mě kus života.
Přemýšlím o tom, že asi tohle téma někdy tak trochu zpracuji... není to špatný nápad, jen přišel ve špatnou chvíli.
Objektivně posoudit? Jak jsem mohla jen něco takového napsat... to přeci není nikdo. To nejde... ale co už

Šťastná jako blecha

6. května 2009 v 21:36 | Anyffe |  Ze života

Dokonalost. Během několikati dní tolik akcí. A hlavně. Začínám mít konečně jasnou představu o svém pokoji. Nějak se to pokusím rozkreslit, abych to viděla a vychytala chybičky. Ale cejtim v kostech, že tohle je to správný řešení. Ne jen červená. Té jsem se zalekla, že by to dopadlo jak s tou zelenou. Začala by mi lízt krkem :D
Teď jsme o tom s mamkou diskutovaly, takže nás společně napadlo tohle řešení. A zjistila jsem, že by mi k tomu šli ty dokonalý polštářky, co jsem se předtím s těžkym srdcem vracela do regálů, protože se 'mírně' nehodili do koncepce.
Jinak prostě přes týden dvě akcičky se sestřenkou, čarodky, majáles, narozeniny, dolánek, svátky, když pojedu i pár dní dopředu tak jedlová, kino, ikea, další dvoje narozeniny, později pak Itálie... a nakonec stěhování. Joupíí, happy jak ta blecha :D
Tak, potřebovala jsem to tu všechno mít kdy co kde a jak, a hlavně sem potřebovala nějakej 'vhodnej' článek k tej foto :D takže toť asi hlavní důvod proč to píšu :D