Červenec 2009

Každá cesta je ta správná

29. července 2009 v 11:18 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
z 8.7.09
Waiting for the train by Anyffe


Kráčím dál tím již přesně zkráceným a navyklým krokem.
Již mi nedělá sebemenší potíže chůze po železničních pražcích
a kolejnice se mi stává známou
stejně tak jako provazochodci lano.
Vyloženě si to užívám.
Nikým nerušena pokračuji po těch zapomenutých kolejích,
sama, jen se svými nekonečnými myšlenkami.
vnímám vůni přírody a připadám si tak lehká.
Žádné starosti, nic.
Nade mnou prosvtá skrz listí slunce
a kdesi tam nahoře se ozývá zpěv ptáků.
Zarostlá železnice mi připomíná cestu kamsi dál, do nedohledna.
Ještě tu pravou cestu nevidím, nevím, kam vede.
Mohla bych jít do nekonečna a nedošla bych.
Možná je cílem samotná cesta, kdo ví?
Každá cesta je správná, když po ní někdo kráčí.
A asi měl pravdu, ten kdo to řekl.
K jednomu cíli existuje mnoho cest.

Měsíc na mě svítil
a kapka jasně bílá
rozbila se o stín,
teď ze rtu si ji stírám.
(Mandrage, Kapky proti slzám)

Takže jakou cestu si vyberete vy? Nebo lépe řečeno, jakou cestu jste si vybrali?

On mi dá bezpečí

10. července 2009 v 19:14 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
z 30.6.09

Objímám ho ve své posteli,
obličej zabořený do jeho sametové srsti.
Na nic nemyslím.
Vnímám jen hudbu vibrující kolem mě vzduchem.
On mi přitom dává pocit bezpečí.
On, vzpomínka na ten nádherný den
s tolika skvělými lidmi okolo.
On, důkaz přátelství.
Dříve jsem jimi možná trochu pohrdala,
takoví jako On mi přišli až příliš dětinští.
Dospěla jsem.
Dospěla jsem, a to do stadia,
kdy jsou pro mne takové maličkosti jako On velice důležité.
Nejraději bych se skrze Něj dívala na toho,
od kterého by přišel.
Ale ne, On je od známé.
Vlastně ani ne od kamarádky.
Jak to ale naznačit tomu správnému,
že tací jako On jsou to, oč stojím?
Jak?


I miss screaming and fighting and kissing in the rain
and it's 2am and i'm cursing your name...

(Taylor Swift, The Way I Loved You)


Jen by mě tak zajímalo, o čem myslíte že mluvím? Ani jednou jsem to neřekla. Píšu dost jasně na to, aby lidé pochopili, co tím chci říct? Co chci? Nebo ne? Napiště, co myslíte. Na obrázek nahoře nekoukejte, je jen ilustrační. A předem říkám, že pokud tu někdo něco napíše, neříkám ano, neříkám ne. Ať si každý myslí co chce, mě prostě jen zajímá, co to ve vašem případě je.

PEACE & SMILE; píšu rukou, ale při tom na blog

2. července 2009 v 17:24 | Anyffe |  Myšlenky
30.6.09

Jak tak nemám přístup k PC, píšu do bloku. Prvního, co jsem našla, a tady vlastně taky jediného, na co se dá psát.
Vždycky jsem si myslela, že když chce člověk psát, je jedno kam. Na počítač, do mobilu, do bloku. Ale není to tak. Aspoň u mě tedy ne.
Dřív jsem nechápala, proč si někdo vede blog místo deníku, když si to samé může psát pěkně rukoku a secret. Teď ale začínám chápat, že někomu to tužkou na papír prostě nejde. Jako třeba mě. /lidé dělají věci z různých důvodů a já netvrdím, že tohle je jediný důvod proč psát blog, to rozhodně ne/
Ležím v posteli a v hlavě se mi odvíjí příběh. Už znám i konkrétní slova. Ale potřebuji je napsat, jinak se vytratí a příběh zbyde pouze jako mlhavá vzpomínka v mé hlavě. Vtenhle moment bych nejraději zapla notebook a na kolenou, v posteli, bych začala ťukat do těch krásných, plochých kláves. Jenže ten notebook nemám.
Tak se rozhlížím, kam bych mohla myšlenky zapsat, a po ruce je blok. Popadnu ho a napíšu první slovo. Nejde to ale tak jako na PC. Písmenka se neukazují na papíře stejně tak rychle jako v mojí hlavě. Jsou pomalejší a psaná zmatenou rukou, která hned neví, jak se píše to a ono písmenko, píše jedno slovo, a mozek jí zatím už diktuje druhé. Tak je v tom pořádný zmatek.Navíc je ruka křečovitá, bolí, dělá chyby a škrábe, že se to po ní nedá přečíst.
Ne. Pro mě prostě psaní v ruce nemá budoucnost. Chtěla jsem si psát něco jako deník, ale ne. Aspoň papírový tedy. Možná jednou vznikne nějaký SECRET blog. Uvidíme, ještě nevím. To záleží na tom elegantním bílém notebooku s photoshopem a mozillou, který jsem si vysnila. A taky dobrou hudbou a sluchátky.
PEACE & SMILE

Mimochodem, všimla jsem si, že v ruce píšu jinak než na PC. Tím myslím styl psaní. Na to, že na PC pohybuji jednotlivými prsty a v ruce máchám pravým zápěstím a levou ruku nepoužívám. To ne, píšu prostě jiným stylem. Navím, jestli lepším, horším, nebo prostě jiným. Ale rozhodně už mi pak nepřijde tak moc "můj". Jsem zvyklá psát íc na PC a mé - z mého pohledu - nejlepší věci jsou psané právě na PC. Co myslíte vy? Píšu jinak? Nebo je to jen můj pocit?

Nemohla jsem si pomoct, ale pár drobných úprav jsem v tom textu stejně udělala... nelíbilo se mi to, jak je to napsané. Jak říkám, jako bych to nepsala já.

Půlnoční déšť

1. července 2009 v 17:25 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
z 28.6.09


Běžela potemnělou uličkou plna jakéhosi neznámého, krásného vzrušení. On jí byl v patách. Ulička, kterou běželi, byla jednou z těch starých, úzkých, městem protkaných zkratek s vlastními opršelými domy.
I teď pršelo. Dešťové kapky dopadaly na dláždění a cákaly co nejvíc to šlo.Ona, běžíc bosa s lehkými sandálky v rukou, se najednou zastavila a zády se přitiskla k zídce za sebou.
Doběhl ji a zastavil se proti ní. Ruce položil na mokré zdivo z obou stran její hlavy, takže ji měl jako v hrsti. Jako by ji chtěl ochránit před všemi dešťovými kapkami.
Stáli tam tak naproti sobě a dívali se vzájemně do očí. Na hlavy jim dopadaly chladné, mokré kapky letního deště. Vzduch mezi nimi se chvěl tak, že byl skoro viditelný pouhým okem. Vtom jako by někdo přerušil tok kouzla, do té chvíle všudypřítomného, a on přitiskl své rty na ty její.

_____
Nebyla jsem nikde poblíž PC, tudíž jsem psala na papír a teď dodatečně přidávám... proto ty datumy nahoře. Takovýchto článků ještě pár přibude.