Nevím, nemám zdání...

13. srpna 2009 v 22:57 | Anyffe |  Myšlenky
Mám nehoráznou chuť psát.
Je tolik témat, ke kterým se chci vyjádřit, ale jedna věc je o tom přemýšlet, a druhá o tom psát. Když člověk píše, musí své myšlenky formulovat do slov. Pro mě nelidsky těžký úkol. Vím, co chci říct, ale když z toho mám udělat větu, najednou to nejde. Nemůžu psát. Prsty se mi zastaví na klávesnici a já jen tupě zírám před sebe.
Třeba tenhle článek. Začala jsem ho psát s tím, že chci napsat větu "Mám nehoráznou chuť psát." Netušila jsem, jakto bude pokračovat. A teď píšu. A to o formulaci svých myšlenek.
Asi jsem právě objevila nový pohled na deníky. Člověk píše - a třídí si myšlenky.
Pro mě jsou slova příliš omezující. mají význam vyhraněný odtud potud. I když samozřejmě každý člověk ty hranice vnímá trošičku jinde. Ale jsou tam. A když pak chci něco vyjádřit nahlas, musím si nejdřív sama sobě uvědomit, co vlastně chci říct, jaký to má mít význam, co tím chci sdělit. Když píšu, vidím vždy celou věc trochu jinak. Proto ráda píšu. Utvořím si tak jasně daný názor na věc. Aspoň myslím.
Proč to ale tak je? Proč mám v hlavě tolik myšlenek, které se derou ven jedna přes druhou? Proč nevím, kterou začít? proč najednou nevím, o čem psát?
Sedím tu teď před monitorem se zavřenýma očima a v hlavě mi před očima běží text. Píšu. Píšu a nevím co. Začínám nad tím moc přemýšlet. Snažím se do toho dát to "to píšu JÁ, JÁ, JÁ". Nemám tu pokoru. Nemám jí dostatek, abych nechala svou intuici aby psala za mě, a prsty aby jí poslouchaly. Nemám jí, a proto píšu. Budu psát tak dlouho, dokud ji nezískám. Dokud nedokážu napsat to, na co myslím bez přemýšlení. "Beze slov." Až to dokážu, budu si moci říct, že umím psát. A v tu chvíli psát teprve doopravdy začnu. Popisovat svět tak, jak ho vidím já a nabízet tak jiným další pohled na jednu a tu samou, zdánlivě prachobyčejnou, věc...

Nevím, nemám zdání
jestli je to realita nebo můra ze spaní.
Promiňte pane králi.
Jó tak to bude sen,
přítomnost to nebude, zdá se mi.
Lituji toho povstání
co jsem na vás spáchal,
smíte mě popravit.
Nevím, nemám ponětí...

Nevím, nemám zdání,
kam tenhleten svět doletí.
Občas se někdo zblázní
a občas někdo někoho usmrtí.
A tohleto je prej svět ideální
Tak to si myslí většina lidí, zdá se mi.
Tak to je ideál, tak to je ideál...
(Mandrage, Realita)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lintu Lintu | Web | 14. srpna 2009 v 8:35 | Reagovat

Jelikož nám opravovali panelák máme nový parapety. Ze vnitř jsou doosti velký. Takže se dá na nich sedět. Z venku ale už taky nejsou tak prťaví jak bejvaly. Pokud si tam chceš sednout normálně do prostřet okna, budiž. Ale riskuješ se životem. Však se to prostě dá.

A k tomu co jsi psala: já tomu říkám "ERROR".

2 Anyffe Anyffe | 14. srpna 2009 v 10:20 | Reagovat

[1]: Lintu: jo táákle vy to tam máte... okay, tak teda ERROR :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama