Říjen 2009

Do hlavy vkrádá se mi pocit

27. října 2009 v 18:27 | Anyffe |  Dotkni se hvězd
Do hlavy se mi vkrádá pocit,
že něco děje se.
Nevím čím to je
a nevím co to je.
Ale je to tu.
A ty to nezměníš.
Snažím se na to přijít,
ale čím víc se snažím,
tím víc mi to uniká
mezi prsty
prohrabujícími se vlastní hlavou.
Možná že létám,
a možná taky ne.
Je to jako vědomí něčí přítomnosti
v sobě samé.
Svědomí?
Možná.
A možná taky ne.
Vzpomínka?
Možná.
A nebo taky ne.
Pocit?
Určitě.


I think about the little things that make life great

17. října 2009 v 20:46 | Anyffe |  Myšlenky
Potkáš se se známým člověkem.
Řekneš 'Ahoj.'.
Potkáš se s blízkým člověkem.
Zeptáš se 'Jak se máš?'.
Píšeš si s někým.
Možná se zeptáš 'Co děláš?'
Možná tvrdíš, že lidé nemají rádi otázku 'jak se máš',
ale otázka 'co děláš', je mnohem studenější.
Nálada.
Kolikrát vám ji zvedne už jen samotná otázka na ni.
Tak proč se nezeptat?
Proč neslýchat, jak se vás na ni blízcí ptají?
Je přeci vždycky milé vědět,
že to někoho zajímá.
Je to drobnost, samozřejmě.
Ale právě díky nim je život tak krásný.
Jeden pohled.
Jeden úsměv.
Jedno slovo.
Jedna otázka.
Jedna odpověď.
Jedno setkání.
Na to aby byl život zase o trochu krásnější.


Já nechci bojovat

10. října 2009 v 18:49 | Anyffe |  Ze života

Sedí doma v koutku a užírá se smutkem.
Proč si jí nevšimne?
PROČ?
To je tak ošklivá?
To se mu tak hnusí?
Nebo je snad slepý?
Ne, problém je jinde.
Ona nemá sebevědomí.
Když ho náhodou potká,
neusměje se, nepohlédne mu do očí.
Dělá že ji nezajímá.
A on jde nicnetušíc dál.

---

Proč jsou ty holky tak zaslepené?
Jedna se neodvažuje ani naznačit,
druhá podřizuje své štěstí mému.
Mohu jí říkat stokrát 'kašli na mě',
ale ona že by jí to bylo líto.
Takže to má být líto podle ní asi mě.
Ale já nejsem jako ona.
Neumřu žalem.
Mé štěstí bude štěstím,
pokud budou šťastní ti okolo,
na mě si nebudou ukazovat cizí
a s nimi všemi se budu bavit na 110%.
Tak proč to nechápe?
Mě nejde přeci o něj.
Já nechci bojovat.
S kamarádkou.