Pravda číslo 1 o Anyffe: Neumím zatloukat hřebíky rovně

1. března 2010 v 20:56 | Anyffe |  Ze života
"Asi je to takový to
že máš chuť
si s tim člověkem povídat,
smát se s nim,
nebo prostě chceš vědět,
že je vedle tebe...
...a jen tak
prostě jen protože je to on/a."

Věta napůl moje
a napůl jeho.
Naše.
Tohle je možná důvod
proč sem nepíšu.
Nepotřebuju to.
On je mi inspirací.
Inspirací tak velkou,
že množství myšlenek
nestíhám zpracovávat.
Facebook je myslím ten
kdo na tom vydělává.
Facebook ví všechno.
A pro blog už není
tolik místa jako bývalo.

"Zářivý měsíc,
hvězdy nad hlavou
a cácorka si poskakuje nocí
v mikince a teniskách
s úsměvem na tváři."

Už ani nevím
kam mám poskakovat dřív.
Je toho hodně.
Myšlenek o to víc.
Nestíhám je zapisovat.
Chtěla jsem toho nechat.
Nespamovat tady.
Ale už to prostě nejde.
Tohle ke mě patří.
Nežiju tím,
ale patří to ke mě.
Zjišťuju,
že je krásný
si po sobě ty kecičky číst.
Nechápu svý 'problémy',
co jsem měla před měsícem.
Tomu se dá jenom smát už.
A za měsíc
už asi nebudu chápat
to dnešní stádium.

Lidé se mění.
Doba také.
A život jde dál.
Netuším co bude,
ale těším se na to.

Nečekejte tady nějakou budoucnost,
je tu mrtvo jak ve slepičim hrobě.
Píšu po měsíci
a ani nemám fotku...
...prostě PSYCHO

P. S.: radši tyhle řádky moc neřešte :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Obsahuje balení kancelářských sponek máčených v citronu více jak 55 metrů vitamínu C?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama