Je to pár dní co jsem měla sen.
Sen dokonale živý, realistický.
Byl to jeden z toho mála,
které si budu pamatovat celý život.
Pamatuji si jen okamžik,
ale o to více je ta vzpomínka intenzivnější.
Vybavuji si ten první moment,
kdy jsem prostě jen věděla,
že tam je.
Věděla jsem,
že sedí po mé levici.
Dotyk.
Dotyk jeho ruky na té mé.
Potom pohled.
Jediný a všeříkající pohled
do jeho nádherných, hlubokých očí.
Výstižnější než moře slov.
Úsměv.
Zářivý, v doprovodu toho zvonivého smíchu.
Najednou jsme se prali.
Ne, neprali jsme se.
To bylo jen takové pošťuchování na oko.
Vlastně jsme vedle sebe leželi na zádech
a dívali se vzhůru ruku v ruce.
Otřel se svou tváří o mou.
Dotyk, který jsem cítila
i po probuzení.
Vůně.
Velice intenzivní a velice blízko mě.
A pak už neležel vedle mě.
Pak už byl všude.
Stal se mou součástí,
dílkem v mé mysli.
Stal se mou vzpomínkou,
snem.
wamp.dark | 
ahoj na mim blogu mam rychlovku prosím zůčastni se beru každýho kdo ji vyplnído uvedeného času